close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2008

Příběh 2)-Zvracení,jako denní rituál

4. února 2008 v 0:43 | kamča |  Příběhy o Anorexii
"Nikdo by mi nevěřil, co všechno jsem dokázala sníst. Celé kuře, k tomu palačinky, deset rohlíků s nutellou a navrch pytel hranolků."
"Tohle jsem nikdy nesvěřila ani svému deníčku, který pilně sepisuji už od svých deseti let. Poprvé se podívám té šílené pravdě do očí. Děkuju vám za příležitost všechno si přiznat," napsala nám jednadvacetiletá Katka, která se už pět let pere s bulimií.
/* <![CDATA[ */ im.position('seznam.pack.rectangle','/super_clanek'); /* ]]> */
"Problém začal před lety jedním ne příliš vydařeným vztahem. Můj tehdejší kluk mi neustále dával najevo, že o mě nemá sebemenší zájem. Já ho milovala, a tak jsem své deprese zaháněla jídlem. Hodně jsem přibrala a sama sebe začala nenávidět. Myšlenky, že mě nemá rád, protože jsem tlustá, se mi usadily v hlavě a já se jich nemohla zbavit. Moje zoufalství se prohlubovalo, dokonce jsem roztrhala třídní fotku - přišlo mi, že na ní vypadám jako bečka sádla.

Přesně si pamatuji, jak jsem šla ze školy domů a náhodou se zahlédla v okýnku auta. Nepoznala jsem se! Zírala na mě ošklivá, tlustá a zanedbaná holka. V tu ránu jsem se rozhodla pro radikální dietu. Jenže vůle odepřít si to nejcennější, co jsem tenkrát měla, mi scházela. Jídlo pro mě znamenalo radost, a tak byla moje volba jasná - vyzvracet se. Můj plán zněl: zvracet jenom do té doby, než zhubnu, a pak hned přestanu. Vážně naivní představa!"

Zvracení jako denní rituál

"Zvracela jsem každý den. Z jídla se stalo přejídání a ze zvracení denní rituál. Nikdo se nesměl za žádnou cenu nic dozvědět, proto jsem do záchodu zvracela jedině o samotě. Když byl doma někdo z rodiny, zvracela jsem do umývadla nebo do sprchy. Při tekoucí vodě nikdo nemohl slyšet moje dávivé zvuky. Vana se samozřejmě ucpávala, takže jsem koupila přípravek, který vždy celý odpad pročistil. Vím, že je to nechutné, ale takhle to opravdu bylo. Občas jsem měla namále a už to vypadalo, že všechno praskne, ale vždycky byla po ruce nějaká dobrá výmluva.

Například když mamka objevila v záchodě nespláchnuté zvrácené sušenky, řekla jsem, že je to vyhozené těsto, do kterého jsem omylem přidala zkažené vejce. Když se ucpalo umývadlo a při opravě zvratky vytekly na zem, vymluvila jsem se na včerejší pařbu, kde jsem se strašně opila a nestihla to na záchod. Samozřejmě následoval řev a zákazy, pro mě bylo ale důležité, že nikdo nemá ani tušení, co se se mnou děje."

Šílené přecpávání

"Když jsem po čase zhubla, všichni mě obdivovali a chválili můj štíhlý pas. Konečně jsem se zase začala mít ráda. V nových džínách s postavou modelky se o mě kluci mohli přetrhnout. V tu chvíli mi došlo, jak moc je vzhled důležitý. Za celou dobu si mě nikdo ani nevšiml, a teď? Je to smutné - ale je to tak! Začala jsem tehdy chodit s úžasným klukem a rozhodla se, že se zvracením přestanu. Nejsem přece žádná bulimička, tak to bude snadné, říkala jsem si... Ale ano, šlo to. Přestala jsem zvracet a kila šla vesele nahoru. Vydržela jsem to dva měsíce. Sice jsem nebyla tlustá, ale já toužila být zase taková jako dřív - hubená! A tak to začalo nanovo.

Přejídání dosáhlo šílených rozměrů. Nikdo by mi nevěřil,
co všechno jsem byla schopná sníst. Celé kuře, k tomu palačinky, deset rohlíků s nutellou a navrch pytel hranolků. Časem jsem přišla na to, co se zvrací těžko a co snáz. Když jsem jedla pečivo nebo veškeré tuhé jídlo, musela jsem to hodně zapíjet vodou, aby zvracení nebylo tak obtížné a namáhavé. Často se mi potom motala hlava a přidávaly se další důsledky zvracení: začaly mi ve velkém vypadávat vlasy a zkazil se mi zrak. Měla jsem celkově hodně oslabený organismus.

Uvědomovala jsem si to, ale přišlo mi, že nemám jinou možnost než zvracet. Přece musím být zase hubená jako dřív! Jenomže kila neubývala, a co víc, začala jsem tloustnout, přestože každé jídlo šlo poctivě ven. V té době jsem se cpala hromadami zákusků, nebyl pro mě problém sníst i celý dort. Opravdu bych nechtěla vidět ty peníze, které jsem za jídlo utratila..."

Tajím bulimii před svým klukem

"Za poslední rok se hodně věcí změnilo. Konečně jsem se dostala
na vysokou školu, která byla vždycky mým snem, a taky si našla skvělého kluka. Vím stoprocentně, že je to ten pravý, nejlepší ze všech. Moc ho miluju a vždycky, když mě obejme, cítím se šťastná jako nikdy předtím. Problém je, že on o mých trablech s jídlem vůbec neví.

Někdy bych to ze sebe nejradši dostala ven a všechno mu řekla, ale vím, že to stejně nedokážu, protože bych mu tím přiznala svou nedokonalost a slabost. Nechci, aby si myslel, že jsem nějaká psychicky narušená osoba, kterou musí hlídat. Přesto možná právě on bude tou osobou, která mě zachrání, aniž by o tom věděl. Když jsem s ním, jím totiž důsledně a rozhodně bych si nedovolila zvracet na záchodě, kde mě může slyšet on nebo jeho máma.

Teď se dokonce rýsuje, že se k němu přestěhuju natrvalo, tak bych snad konečně mohla dostat šanci začít znovu. Novou šanci z těch milionů předchozích..."

Bojím se smrti

"Těžko se vysvětluje něco, co je pro jiné nepochopitelné. Mám strach, že se bulimie nedokážu zbavit. Vím, že mohu na pár dní přestat, ale už nikdy se nenajím bez pocitu viny. Je to jako zlé prokletí, jako kruh, ze kterého nelze uniknout. A nikde není nikdo, kdo by mi řekl, jak z toho ven. Je to boj, na který jsem úplně sama, a přesto nestojím o žádnou pomoc ze strany blízkých ani odborníků. Jediné, co chci, je silná vůle a znovuzrození. Je vážně děsivé, jak jednoduše se dá začít, jak naivní jsou počáteční úmysly a jak rychlý je přechod od úmyslů k závislosti. Ani si nedokážete představit, jak veliký strach mě svírá.

Bojím se, že se nakonec na všechno přijde a že to nikdy neskončí. A pokaždé, když si strkám pěsti do krku, skláním se nad záchodovou mísou a zvracím, se strašně bojím smrti. Bojím se, že umřu ve svých jednadvaceti letech. Vím, že by bylo snadné najít odbornou pomoc a začít se léčit, ale na zázraky už dávno nevěřím. Tohle je totiž zakódovaná touha po dokonalosti někde uvnitř mé hlavy, a heslo znám jen já sama."

Příběh 1)

4. února 2008 v 0:40 | kamča |  Příběhy o Anorexii
Před pár lety postihla mentální anorexie 16-letou dívku, říkejme jí Adéla. Adéla pochází z malého horského městečka. Po základní škole začala studovat na gymnáziu. Do té doby se učila výborně a chtěla mít dobré známky i na gymnáziu. Zpočátku měla pocit, že to nezvládne, dennodenně brečela, až ji maminka chtěla přeřadit na jinou školu. Adéla věnovala veškerý svůj volný čas učení. Navíc navštěvovala stále hudební školu. Mimoto se u nás začaly objevovat různé názory na zdravou výživu (bylo to krátce po revoluci). Protože Adéla špatně viděla a zrak se jí stále zhoršoval, začala se řídit podle rad, uveřejněných v jednom časopise. Doporučovalo se omezit bílý cukr, maso, uzeniny a naopak jíst hodně ovoce a zeleniny a navíc k tomu každý den cvičit oční cviky. Adéla se snažila všechny rady dodržovat. Postupně upravila i svůj jídelníček, omezila uzeniny, maso až po čase nejedla maso žádné. Rovněž tak bílý cukr. Sladila pouze medem. Vyhýbala se i bílému pečivu, houskovým knedlíkům a dalším "nezdravým" jídlům. Zdravé výživě věnovala dost času. Stále se učila, neměla žádné kamarádky, nechodila vůbec ven, uzavřela se do sebe, trpěla depresí, každá maličkost ji rozhodila... Během dvou let postupně zhubla až na 29 kg. Původně vážila asi 41 kg při výšce 158 cm. Rodiče si dlouhou dobu ničeho nevšimli, nebo všimli, ale Adéla nic zvláštního nepozorovala. Nemoc zvanou mentální anorexie nikdo v rodině neznal, ani Adéla ne. Stěžovala si na bolesti břicha, nevolnosti, zvláště když snědla něco, co nechtěla nebo toho bylo více. Každý den pravidelně cvičila. Praktická lékařka ji poslala na celkové vyšetření do nemocnice. Tam Adéla strávila týden, žádnou organickou poruchu ji nenašli, zkonstatovali, že trpí mentální anorexií. Ošetřující lékařka se snažila s Adélou domluvit na nějakém jídelním režimu.

Co si o tom myslíte???

4. února 2008 v 0:36 | kAMČA |  Obrázky

Anorexie...

4. února 2008 v 0:34 | Kamča |  Obrázky
takhle vypadam podobně já:((

Nejslavnější anorektičky Showbussinesu

4. února 2008 v 0:24 | kamča |  Slavné Anorektičky
Umřela přímo na molu....

Co je Anorexie?

4. února 2008 v 0:15 | Kamča |  Co je Anorexie?
Anorexie či mentální anorexie (latinsky anorexia nervosa, z řečtiny an - zbavení, nedostatek; orexis - chuť) je duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Spolu s bulimií se řadí mezi tzv. poruchy příjmu potravy.
Mentální anorexie začíná nejčastěji ve věku mezi 14-18 lety života, ale může se objevit dříve, ale i později. Často začíná jako reakce na nějakou novou životní situaci či událost se kterou se daný jedinec nedokáže vypořádat (přechod na vysokou či střední školu, rozvod rodičů, úmrtí v rodině apod.)
Charakteristické pro ni je snižování hmotnosti úmyslně vyvolané daným jedincem, které vyvolává jednak snižováním příjmu tekutin, dále zvyšováním energetického výdeje (cvičeni)z dalších prostředků jimi využívanými je vyprovokované zvracení, průjmy či užívání anorektik a diuretik.

Projevy

Aby se tato porucha dala diagnostikovat musí být splněná tato kritéria (podle mezinárodní klasifikace nemocí MKN 10):
  • Úbytek hmotnosti (nebo u dětí chybění přírůstku hmotnosti) minimálně o 15% oproti tělesné hmotnosti normální pro daný věk a výšku nebo BMI index je 17.5 a méně
  • Hmotnost si pacient/pacientka snižuje sám/sama dietami, vyprovokovaným průjmem, zvracením, užíváním anorektik, diuretik, laxativ
  • Vnímání sebe sama jako příliš tlusté/tlustého, přetrvávající strach z tloušťky, zkreslených představách o vlastním těle
  • Výrazná porucha hypotalamo-hypofyzo-gonadální osy projevující se u žen amenoreou, u mužů ztráta libida a potence
  • Při začátku před pubertou je tato opožděna či zastavena

Primární projevy jsou odmítání potrav či v případě nemožnosti odmítnutí (nemoc je často tajena) následné vyzvracení potravy, jedním z častých (nikoli zákonitých) projevů je i sklon k extrémnímu sprotovnímu nasazení.
Sekundárními projevy (důsledky):
  • Metabolismus - snížená hladina draslíku, edémy, metabolická alkalóza
  • Gastrointestinální trakt - hypertrofie příušních žláz, zpomalené vyprazdňování žaludku, zácpa, zaněty slinivky břišní
  • Kardiovaskulární systém - Bradykardie, hypotenze, srdeční arytmie
  • Hematologické problémy - Anémie, trombocytopénie, hypercholesterolémie
  • Kožní - Suchá, prakající kůže, mozol na dorzu ruky(vyvolání zvracení)
  • Plicní - záněty plic (vdechnutí zvratků)
  • Zubní - zvýšená kazivost zubů, periodontitis
  • CNS - atrofie mozku, poruchy paměti
  • Neurologické - křeče, svalová slabost
  • Reprodukční - amenorea, infertilita

MOTTA ANOREXIE

4. února 2008 v 0:03 | Kamča |  Motto-Anorexie
  • Hladovění a odmítání je důkazem silné vůle.
  • Nic Ti nedá takový pocit jako hubenost, ani sladkost.
  • Být hubená, to jediné, po čem toužím, to jediné, co naplňuje a zároveň ničí můj
    život.
  • Hodné holky nejí.
  • Chci být prázdná, čistá, křehká jak panenka z porcelánu, chci létat a vznášet se na vodě, nech mě jít se svým andělem, se svým ďáblem, a já zemřu šťastná.
  • Miluji Tě do morku kostí.
  • Lžu, podvádím, zasloužím si trpět - hladem!
  • Pro krásu se musí trpět.
  • Raději budu mrtvá než tlustá!
  • Být hubená je důkaz sebekontroly a vlády nad svým životem.
  • To jídlo vypadá moc dobře, ale já, já vypadám mnohem lépe!
  • Jestli chceš vidět jídlo, podívej se na svoje stehna!
  • Hubená je pěkná, ale hubenější je perfektní.
  • Rozdíl mezi chci a potřebuji je sebekontrola.
  • Jsme otroci našich chuťových buněk - osvoboďte se.
  • Mám pravidlo, když se vážím. Když přiberu, budu celý den hladovět, ale jestli zhubnu, budu hladovět taky.
Jídlo je jako umění, k dívání, ne k jezení.
  • Jako květina, žít z ničeho, jen na vodě a vzduchu.
  • Anorexie je jako hra - hraješ, vyhraješ - a pak je konec, nebo stále hraješ.
  • Předstírej, jako by bylo nemožné selhat.
  • Kosti definují, kdo opravdu jsme, ukaž je.
  • Jediná svoboda, která nám zbyla, je svoboda hladovět
  • Stravování špatnými jídly mi pomohlo nabrat váhu.
  • Podléhání jídlu ukazuje slabost, buď silná a budeš lepší než kdokoliv jiný.
  • Jez míň, važ míň.
  • Jídlo je jediné, čeho se musíme vzdát.
  • Požádej mě, abych ti ukázala dokonalost, a já ti ukážu štíhlou holku
  • Hladovění není bolest, je to lék.
  • Šťastný nebo smutný, bohatý nebo chudý, nejlepší je být hubený.
  • Hubenost je dovednost.
  • Je jídlo důležitější než vaše zdraví, váš vzhled, kvalita vašeho života??
  • Co je dneska v puse je od zítřka v pase!
  • Kalorie tě neudělají šťastnou.
  • Nedám si první malý kousek, už s tím nezačnu, a tak nemám problém.
  • Čím víc mi dají, tím míň toho snim.
  • Mozkové buňky vznikají a odumírají, ale tukové buňky zůstávají navždy.
  • Thin je in.
  • Chutě jsou jenom pocity.
  • Nikdy nebudeš dost bohatá ani hubená.
  • Máš krásnou tvář, proč nedržíš dietu???
  • Štíhlost je navždy.
  • Pokaždé když říkáš "Ne, díky" jídlu, říkáš "Ano, prosím" štíhlosti.
  • Jídlo vás jen brzdí od vašeho úspěchu.
  • Tohle není dieta, ale životní styl.
  • Nevzdávejte se toho, co chcete nejvíce, jen proto, co byste chtěli zrovna teď.
  • Nech mě, abych byla prázdná a lehká a možná dnes v noci najdu klid.