Je bolestné, jak strašně sami
vláčíme pouta života:
v radovánkách jsou všichni s námi,
zármutku zbývá samota.
vláčíme pouta života:
v radovánkách jsou všichni s námi,
zármutku zbývá samota.
Jsem sám a sám jak kníže výší,
srdce mi těžkne žalostmi,
a léta, jež můj osud píší,
poslušně plynou jako sny.
srdce mi těžkne žalostmi,
a léta, jež můj osud píší,
poslušně plynou jako sny.
A táhnou nová - s pozlacenou
bláhovou loňskou iluzí -
i vidím rakev otevřenou:
což tě ten svět už nemrzí?
bláhovou loňskou iluzí -
i vidím rakev otevřenou:
což tě ten svět už nemrzí?
Nikdo mě tady neoželí,
a vím, jak svět mě ocení:
má smrt jej spíše rozveselí
než kdysi moje zrození.
a vím, jak svět mě ocení:
má smrt jej spíše rozveselí
než kdysi moje zrození.